...aneb Co jsem četla v měsíci červenci
Hybatelé
David Mitchell
Kniha Hybatelé mě zaujala svou obálkou, názvem a v neposlední řadě samotným autorem, který je znám hlavně díky románu Atlas mraků. Jeho nejnovější kniha Hybatelé obsahuje deset povídek, které jsou vzájemně propojeny a tím dochází k efektu motýlích křídel. Místy propojení bylo jemné až nenápadné, díky čemuž jsem se občas ztrácela. Pokud se knihu chystáte číst, doporučuji dávkovat jednu až dvě povídky denně, abyste zůstali dostatečně pozorní. Samotné povídky jsou výborné, David Mitchell dokázal přizpůsobit jazyk různým postavám, odlišného věku a z rozdílného prostředí. Vytvořil velmi autentické příběhy, které jakoby ani nepocházely z pera jediného spisovatele. Setkáte se s členem japonské sekty, s petrohradským zlodějem obrazů, s majitelkou čajovny na Svaté hoře či s moderátorem rádia. Knihu doporučuji, ale s jejím přečtením nespěchejte.
