Stránky

čtvrtek, srpna 11, 2016

O motýlím efektu, vlastním pokoji, vzkazech na lednici a dětech bez šance...


...aneb Co jsem četla v měsíci červenci


Hybatelé

David Mitchell

Kniha Hybatelé mě zaujala svou obálkou, názvem a v neposlední řadě samotným autorem, který je znám hlavně díky románu Atlas mraků. Jeho nejnovější kniha Hybatelé obsahuje deset povídek, které jsou vzájemně propojeny a tím dochází k efektu motýlích křídel. Místy propojení bylo jemné až nenápadné, díky čemuž jsem se občas ztrácela. Pokud se knihu chystáte číst, doporučuji dávkovat jednu až dvě povídky denně, abyste zůstali dostatečně pozorní. Samotné povídky jsou výborné, David Mitchell dokázal přizpůsobit jazyk různým postavám, odlišného věku a z rozdílného prostředí. Vytvořil velmi autentické příběhy, které jakoby ani nepocházely z pera jediného spisovatele. Setkáte se s členem japonské sekty, s petrohradským zlodějem obrazů, s majitelkou čajovny na Svaté hoře či s moderátorem rádia. Knihu doporučuji, ale s jejím přečtením nespěchejte.




Vlastní pokoj

Virginia Woolf


Virginia Woolf patří mezi mé oblíbenkyně (více o autorce v článku Životy spisovatelů ... Virginia Woolf) a její knihy jsou pro mě sázka na jistotu. Tentokrát se mi do ruky dostala esej Vlastní pokoj, kterou naspala na žádost svých stoupenkyň. Rozebírá v ní ženy a literaturu, přemýšlí o postavení ženy ve společnosti a poukazuje na nadřazenost mužů. Toto dílo přispělo k vlně feminismu a doporučuji ho všem ženám, které se chtějí věnovat psaní nebo třeba jen chovají lásku k literatuře. Dozvíte se, jaké to bylo být ženou v době Virginie Woolf a možná pocítíte úlevu, že od té doby společnost prošla proměnou a dveře do světa literatury jsou již otevřené i něžnějšímu pohlaví. 



Život na lednici

Alice Kuipers



Život na lednici je skvělá volba, pokud nemáte moc času na čtení, ale oceníte originalitu. Jedná se o příběh vyprávěný pomocí vzkazů na lednici, které si mezi sebou píšou matka s dcerou. Matka je pracovně vytížená, moc nebývá doma a dcera mezitím dospívá. I přesto, že pročítáte jen vzkazy, poznáte, jaká atmosféra zrovna vládna a co obě postavy cítí. Tuto knížečku přelouskáte za pár minut, ale i za tu chvilku vyvolá zamyšlení nad tím, zda se svým blízkým dostatečně věnujeme a nedáváme přednost vzkazům před osobním kontaktem. 




Bez šance

Neal Shusterman


Knihu Bez šance snad ani není třeba představovat, po svém vydání vyvolala vlnu nadšení a není se čemu divit. Román se odehrává v době, kdy odzvonilo potratům, místo nich mohou rodiče nechtěné děti poslat na rozpojení. Jediná podmínka je, že děti musí mít mezi třinácti a osmnácti lety. Sice nezemřou, ale budou rozděleni, tedy rozpojeni, na kousíčky, které se následně implantují těm, kteří je potřebují. Tento zákrok čeká i Connora, hlavního hrdinu, který se rozhodne utéct a zachránit se. Na své cestě se setkává s Risou a Levem, jejichž osud je stejný jako Connorův, a společně se snaží vymyslet, jak se dožít osmnácti. 
V knize se střídají kapitoly psané Connorem, Levem a Risou a dohromady vytváří příběh, ze kterého jde mráz po zádech. V duchu jsem této knize dala název „orwellovka pro mladé“ a nemám co vytknout. Čtivé, nepředvídatelné, dojemné i napínavé.  


Jaké knihy jste v červenci četli vy? A četli jste některou z výše zmíněných? Podělte se o své čtenářské zážitky do komentářů :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat